MiA 2014 4 dny, 6 lidí, 410 km, 12.000 vm


Komentář

Předpověď hlásila celodenní déšť. Tak jsme zvolili tuto zahřívací etapu jako druhou v pořadí.
Až nahoru na Passo Fedaia nepršelo, pak bohužel ano. Cestou dolu až do Moeny (30+ km sjezd) to nakonec ani tolik nevadilo. Při stoupání na Passo San Pellegrino dokonce chvilkama jen kapalo, zato na cestu dolů přišla asi nejhorší průtrž mračen, jakou jsem kdy zažil. Ve spojení se zhruba 5 °C a velmi, velmi prudkým klesáním to bylo daleko za hranicí mých termoregulačních schopností a být sjezd ještě o pár metrů delší, tak jsem urmznul úplně. Stoupání zpět z Cencenighe do Masaré bylo velmi vítanou změnou. Zvlášť když přestalo pršet a na pár chvil dokonce vysvitlo sluníčko.
Opulentní večeře se plánovitě nekonala, pojedli jsme dovezených zásob.   --Martin

den 3. – škaredé počasí
Poslední 2,5 km výjezdu na Passo Fedaia určitě potěší všechny a za každých okolností, viditelná rampa je tou mírnější částí stoupání. Naštěstí pršet začalo až nahoře, což do 30 km sjezdu zahřeje na duši. Silničáři z Moeny byli určitě na stáži v Čechách. Passo San Pellegrino nahoru dobré, dolů méně, naštěstí značku 19 % u křižovatky na Passo Valles nad Falcade dali takticky jen ze spodní strany, aby nerozptylovala při sjezdu. I tak jsem dvakrát stavěl kvůli pískajícím brzdám. V Cencenighe jsem vyždímal zimní rukavice, zbytek dojezdu v pohodě.
(Krabice měla víc rozumu, než si myslela, závěrečné rampy Passo Fedaia si nechala na příští rok, největší déšť přečkala v poslední hospodě pod nimi a vrátila se dolů.)   --Ivan