MiA 2014 4 dny, 6 lidí, 410 km, 12.000 vm


Komentář

Předpověď počasí tomu tak chtěla, že se Královská etapa stala etapou zahřívací a byla zařazena hned na první den. Bylo to dobré rozhodnutí, nepršelo a ani moc nefoukalo. Jen mohlo být trošku tepleji.
Aspoň, že nás nahřáli italští silničáři čerstvým asfaltem na sjezdu z Passo Falzarego do Cortiny. A nejen teplem sálajícím z polotekuté živičné směsi do níž se mé krásné úplně nové pláště tak pěkně bořily, ale i úsilím, když jsme po zastavení v příkopu dlouhé minuty ďoubali kamínky a kusy asfaltu napevno zavulkanizované do běhounu.
Stoupání na Tre Cime bylo opravdu prudké, ale výlet stál za to, Passo Cimabanche i Passo Tre Croci jsou vlastně jen takové nevýznamné terénní nerovnosti a Passo Giau je ze směru z Cortiny znatelně přívětivější než ze směru opačného. Hodně adrenalinový byl průjezd 2 dlouhými neosvětlenými tunely v absolutní tmě, kdy jsme se jen drželi řidítek, mžourali na světlo na konci tunelu kdesi v dálce a doufali, že potenciální díry v silnici nebudou moc hluboké.
Povedený den jsme s Honzou korunovali výbornou večeří v místní pizzerii.   --Martin

den 2. – pěkné počasí
Výběr trasy pro tento den byl opravdu taktický, trefili jsme to, celou cestu nijak výrazně nefoukalo a ani nekáplo. Falzarego odpočinkové, výjezd na Rifugio Auronzo pod Tre Cime spadá do kategorie „Edelweiß“, návratové Giau je od Cortiny přece jen o něco snesitelnější, než ze druhé strany. Honza se otočil za Cortinou a přes Giau se vrátil do Masaré, což byl jeho poslední velkolepý cyklistický počin tohoto zájezdu.
Krabice jela samostatně na Campolongo obležené turisty, kde si fotila kytičky.)   --Ivan


Passo Falzarego dosaženo
je tu docela frmol…
…ale i tak hezky
Opravdu jsme tu byli
Honza i Martin (i Krab, který fotí)
Teď nefotí Krab, ale slaboduchý důchodce z NDR

foťák jsme mu úspěšně sebrali, tak zase fotí Krab
Lagazuoi, i s dolní stanicí lanovky
…a tenhle kopec, ten se jmenuje Lagazuoi. A vede na něj lanovka.
Tradá dolu, do žhavého asfaltu.
Martin ještě ďoubá kamínky, Krab se nudí a fotí okolí.
tam dole je Cortina…

…přímo pod tím pralesem
a ještě jednou
a kopeček na druhé straně
(Krab:) Co bych ještě vyfotil? Autobus!
A teď totéž bez autobusu, všimli jste si?
Martin doďoubal a hledá autobus.

Jsme tam! Tre Cime di Lavaredo.
Krásný, je dobře, že jsme si tam zajeli.
Většina ostatních přijela zbaběle autem.
Kopce jsou nádherné.
I tyhle kopce. V dálce Lago Misurina.
Úžasné špice.

Martin a Lago Misurina
dtto podruhé, v detailu
Ivan a Lago Misurina
a ještě jednou
Zase ty ostré špičky – Cristalo
prostě nádhera

Napravo Rifugio Auronzo, dole Lago di Santa Caterina (u Auronzo di Cadore)
krásné hluboké údolí s Lago di Santa Caterina
mravenci na úbočí Tre Cime
Martin navlečen na cestu dolů
detail s údolím
Ivan s Rifugio Auronzo

a navíc se zamyšleným pohledem na Tre Cime
a teď je vidět i Lago di Snata Caterina
Martin a jeden ze Tří Zvonů
Martin a kola pod Zvony
Martin A Cristalo; právě volá Dali
a stále volá

a stále; nechápe, proč jsme v Itálii, když jsme říkali, že pojedeme do Itálie.
hotovo, můžeme vyrazit.
tak ne, ještě jednou; Auronzo, kola, Auronzo, Martin
Tre Cime
Ivan pod Zvony
a ještě jednou a lépe

Ivanovy oblíbené kytičky, pod nimi Lago di Santa Caterina
teď pro změnu na šířku
a ještě jednou
a ještě jednou, s cestou na úbočí Tre Cime
Zvony v dáli, Lago Misurina hned za námi
Martin pomalu rozmrzá a připadá mu to vtipné.

stále je ještě poněkud ztuhlý
Zvony, jezero, Martin s Ivanem
a znova, foceno ochotným cyklistou-silničářem
detail
skoro-detail
to místo je fakt fotogenické

no, bez Martina a kol už méně
pohled na druhou stranu
a to už jsme nahoře na Passo Giau
jedno z nejimpresivnějším míst; pohled směr Cortina
hézký
móc hézký

ano, byli jsme tam – Martin
v detailu
ano, byli jsme tam – Ivan
občerstvení před cestou a jedem!
i Ivan je připraven
ještě rychlé foto s Cortinou v údolí

a vyrážíme – klesání směrem na Caprile
fuj, to je ale kopec dolu
12 km prudkého sešupu a pak ještě dlouhé neosvětlené tunely…
MiA
MiA
MiA