MiA 2015 4 dny, 4 lidé, 444 km, 11.350 vm


Komentář

Po dvou intenzivních dnech jsme už byli trošku načatí, Ivan navíc poněkud otlučený (i když srůstal jak nejrychleji mohl!) a tak jsme chytře zavrhli dělení do skupin s tím, že si všichni dáme Sella Rondu se startem z Arabby, kam se dovezeme autem. Já jsem si statečně vyskočil pár kilometrů předem a dal si 20minutové rozjetí, abych měl v Arabbě správnou provozní teplotu.
Při mém průjezdu Arabbou zbytek skutečně nasedal na kola a vyrážel, takže to vyšlo ideálně. Já dle plánu zrychlil a dal si několik opravdu svižných úseků @ 300 W, ukončených 20minutovým sprintem na vrchol. Tam jsem se elegantně otočil u cedule a ladně se spustil zpět do údolí. Kousek za půlkou jsem potkal zbytek, znovu se elegantně otočil a kolektivně jsme v družném hovoru vystoupali zpátky na   Pordoi – druhý nejvyšší bod letošního Molto in Alto.
Po krátkém sjezdu nás čekal vrchol nejvyšší, Passo Sella. Stoupání sice krátké, ale docela prudké. Doprovázené úchvatnými výhledy, takže vlastně velmi příjemné. Nahoře se najedli ti, kdož tak neučinili na Passo Pordoi a už jsme se podél Dlouhého kopce (Sasso Lungo) vydali mírným hupíkem na Passo Gardena.
Tam se bohužel začalo kazit počasí a mírný deštík mě, a naštěstí i ostatní, vyburcoval k rychlému odjezdu do údolí do Corvary. Je to hezký dlouhý mírný sjezd, který se nám bohužel pokusilo několik Holanďanů s přívěsama a autobusů s německýma důchodcema zkazit. Nedal jsem se a připouštím, že s mírným rizikem, jsem je všechny předjel. Většinou jsem je „udělal“ před zatáčkou na brzdy. ¾ sjezdu jsem letěl sám a vyloženě si to užíval. Ostatní předpokládám také.
V Corvaře nás dostihl déšť, ale to nám pod slunečníkem s kávičkou a dortíčkem nevadilo. Chytře jsme počkali až přestane a vyrazili do posledního brdku, Passo Campolongo. Cestou jsem ještě nakoupil u Costnera (dostal jsem z domova seznam co mám přivézt) a po pár šlápnutích jsme byli v Arabbě u auta. Super výlet!   --Martin


Tak jo, už stoupáme na Passo Pordoi.
Zatím radostně a s úsměvem.
Počasí je vynikající, kopec přívětivý.
Vždyť to píšu, ne?
Tak nevím, ale úsměv už nemohu najít.
Je to v pořádku, je tam!

Eva taky stoupá; určitě taky s úsměvem.
To jsou panoramata!
Ani tady úsměv nevidím => špatná fotka.
Přízemní foto.
Úsměv stále přítomen. Tak to má být!
A pokračujeme…

…stále nahoru.
A stále.
Ha, kořist. Dojet a předjet!
Dá to práci, ale zaříznu je!
I Eva stále stoupá.
Trošku si přišlápneme, ať to lépe odsýpá.

Tam nahoře je Passo Pordoi.
Stoupání je sice dlouhé, ale aspoň prudké.
A nekonečné.
Tam, úplně dole, jsme startovali.
Jedeme dál.
S úsměvem.

Potutelným úsměvem.
Hezký!
Tak asi milion zatáček.
Fotograf by neměl pít, že?
Všechny zatáčky jsme si podrobně prohlédli. Cestou.
Úplně všechny. Někteří některé dvakrát-třikrát.

Eva se radostně blíží.
Aspoň Ivan tvrdí, že radostně.
Na první pohled je jasné, že měl pravdu.
I Petr se radostně blíží.
Vždyť to píšu!
Ani nezpomalí a stoupá dál.

Jsme nahoře. Co to Martin ukazuje?
Eva s Ivanem na Passo Pordoi.
Nahoře je Sass Pordoi.
Martin zase ukazuje. Že to vyjel dvakrát!
I Petr dosáhl monumentálního vrcholu.
Ještě obrátka pro diváky…

…doplnit tekutiny…
…slézt z tricyklu…
…a vyfotit se s cedulí!
Vrcholových fotek není nikdy dost.
Jak říkám.
Á, zasloužené krmení na prvním kopci.

Kytka. Další z 50 000 000 fotek.
To už stoupáme na Passo Sella. Martin teda sedí.
Velký kus kamene.
Skupinka se drží pohromadě.
A vzájemně se povzbuzuje.
Ano, tam jedeme.

Gruppo Sella.
Jeden obrázek vydá za tisíc slov.
Znovu Gruppo Sella.
Jo, velmi impresivní.
Zase ta panoramata.
Najdi 10 rozdílů…

Některé funkce foťáků by měli zakázat.
Třeba zrovna tuhle.
Tuhle taky. (Mimochdem, Marmolada.)
Ať žijí kreativní režimy.
Čím dál tím lepší.
Jo, jo.

Myslem jsem, že lepší to už nebude. Mýlil jsem se.
A ještě o level výš.
Twl, kolik to má ještě čudlíků?
Asi hodně.
Vítejte v realitě. Marmolada.
Vyrovnaný závod…

O takovejhle kousek to nevyšlo.
Neboj, žádný další tam není.
Kecali jsme, jsou tam motorkáři.
2 motorkáři.
A hop a jedem.
Nacvakneme i druhou nohu…

…trochu přišlápneme…
…a už jsme dvojice.
A můžeme spokojeně vyjet posledních pár metrů.
Evě ještě kus chybí.
Jedna zatáčka a je u Ivana.
Ale kopec je prudký a moc neubývá.

Zas ty omalovánky.
Čím dál tím stejné.
Jo, jo.
Dejavue.
Aha, to je asi nějaké sekvenční snímání.
Třeba mu dojde místo na kartě.

Tak ne.
Passo Sella.
Marmoládové omalovánky.
A ještě dramatičtější.
Takhle to tam vypadalo; ledovec na Marmoladě.
Petr se krmí, když na Pordoi žvancem pohrdl.

Eva konzumuje gel.
Ivan fotí, ostatní čumí.
Val di Fasssa.
Passo Sella, cedule a Marmolada.
Povinné vrcholové foto.
Ještě jednou.

Kytka. To už jsme probírali.
Passo Gardena se blíží, v dálce Sasso Lungo.
Teda, Eva se blíží.
Už je tu!
Petr jede hned v závěsu.
Spíš v zálehu…

…ale s úsměvem.
Passo Gardena.
Eva se raduje, že už je na vrcholu.
Tam dole je Corvara a v Corvaře kavárna. A v kavárně dortíček.
Stačí jen sjet dolů.
Fakt!

Platí pro všechny.
Dortíček zkonzumován, poslední kopec dosažen.
Ano, zasloužený úsměv!
Jsme tu všichni.
Všichni čtyři.
I se stroji.

Na na ně nasedneme/nalehneme a jedem.
Sláva nazdar výletu!
Dojeli jsme, už jsme tu!
Spokojení.
Ted to naložíme…
…opatrně naložíme…

…zkontrolujeme…
…a můžeme jet!
MiA
MiA
MiA
MiA