MiA 2015 4 dny, 4 lidé, 444 km, 11.350 vm

1. Domů
2. MiA 2015
3. 4. etapa

Komentář

I poslední den jsme se rozhodli netříštit síly a zvítězit nad cyklistikou kolektivně. Popojeli jsme autem do Agorda, vyskákali a kraťounkým sjezdem se vadli vstříc poslednímu kopci letošního ročníku, stoupání na Forcella Franche.
Cesta se kroutila ještě zapomenutějším údolím, než všechny předešlé a skýtala nám krásně výhledy na protějšího údolíčka, kterým se budeme vracet zpátky. Nahoře nás čekalo pár hezkých kilometrů po rovině mezi malebnými horskými vesničkami. A následoval úžasný 10kilometrový sjezd naprostou pustinou, Valle del Mis, až k jezeru nepřekvapivého jména, Lago del Mis. Kolem něj jsme jeli dalších 5 km po rovině. Těchto 15 kilometrů bylo jedněch z nejhezčích v celých Dolomitech. Hlavně proto, že jsme je tu nikdo nečekal a svým rázem se skalnatým velehorám naprosto vymykají.
Po romantické vsuvce jsme sjeli do Ponte de Mas a čekalo nás závěrečných 20 km do mírného kopce, odpovídajícího zhruba legendárním českým stoupáním. S Ivanem jsme proto jeli rozvážně s AVS jen lehce na 31 km/h. Nemálo nám k tomu pomohl 2kilometrový stoupající tunel s velmi hustým provozem, kde jsme – hnáni pudem sebezáchovy – v podstatě drželi krok s kolonou vozidel.
Zážitek z tunelu motivoval Ivana, abychom nečekali u auta, ale jeli ostatním naproti a posmívali se jim, že ještě jedou. Nevím, zda to ocenili, ale minimálně Eva se nechala do vozu naložit a dovézt zpátky do Agorda – tunel už měla projetý, tak o nic nešlo, že.
Hezký výlet. Všechno jsme v pohodě naložili a vyrazili domů do ČR. Cestou jsme ještě obšťastnili celou Honzovu rodinu, když jsme se u nich v noci zastavili cestou kolem Plzně, abychom jim povyprávěli, jak bylo v Dolomitech fajn a jak nám chutná jejich večeře a chlebíčky…   --Martin

Fotogalerie